Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči.
| Použití homeopatie |
| Klasická a postklasická homeopatie |
| Druhy homeopatie u nás |
| Ceny |
| O mně |
| Kontakt |
| Poradny: |
| Chomutov a Kdekoliv v ČR |
| - přes Whats App nebo Skype |
| Nejdek - možno osobně |
| Homepatika |
| Historie homeopatie |
| Psychosomatika |
| Odkazy: |
| Nabídka masáží Dita Nejdek |
Postklasická homeopatie je nový původní směr v homeopatii, který navazuje na klasickou homeopatii. Je vyučována spolu s klasickou homeopatií v České škole klasické homeopatie, která byla založena Mgr. Pavlem Opelkou v roce 1997. Zabývá se především chronickýcmi nemocemi.
Vychází z Klasické homeopatie, která vnímá člověka jako celek, jeho celkovou fyzickou a psychickou stránku, ale ještě navíc bere Postklasická homeopatie v úvahu čas. A člověka vnímá jako bytost vyvíjející se v čase a prostoru.
Homeopat sestavuje časoprostorovou mapu života klienta, ve které je znázorněn celý život člověka od narození po současnost. Jsou zde znázorněny rozhodující události, které měly vliv na psychiku člověka, říkáme jim psychická traumata.Dále se do mapy zanesou fyzické potíže člověka od narození, jejich vývoj v čase, jak se měnily. Podle této mapy se pak postupuje.
Jako trauma označujeme prožitek či událost, kterou člověk nedokázal v době, kdy se udála, zcela či částečně zpracovat, případně ji potlačil nebo zatlačil do nevědomí. Nezpracovaná traumata vyústí časem ve fyzické nemoci. Prostřednictvím homeopatické léčby je člověk zpětně schopen tato traumata zpracovat a tím ovlivní i fyzickou nemoc.
V časoprostorové mapě homeopat rozdělí život na jednotlivá období a pomocí repertorií, Materie mediky, znalostí specifických pro Českou školu klasické homeopatie (trojobrazné popisy léků, linie nemocí) a znalostí Psychosomatiky určuje vhodné léky pro dané období. Začíná se obdobím v současnosti a pomalu se postupuje do minulosti. Říkáme, že sloupáváme jednotlivé vrstvy, takto postupujeme až k příčině nemoci.
U chronických nemocích, pokud jimi už člověk trpí léta, trvá dlouho, než se po vrstvách dostaneme k jejich příčině. U dětí to bývá obvykle rychlejší, protože mají více vitální síly a nestačily na sebe během života nabalit tolik vrstev. Čím je člověk starší, má na sobě nabaleno více vrstev. Po 40 letech se také výrazně začíná zhoršovat schopnost regenerace a slábne vitální síla.
Trauma jako příčina vzniku nemoci
Trauma je neočekávaná, děsivá, relativně vzácná událost. Nikdo se nemůže zcela vyhnout dosahu stínu traumatu, každý se s ním v životě setká.
Lidé, kteří byli traumatizováni, v sobě mnohdy nesou následky traumatu celý život. Pak je jejich život zahalen temnotou. Traumatická událost je pro ně stále živá, jakoby byla stále přítomností. Člověk pak nedokáže vnímat plně život kolem sebe, nežije tady a teď, ale stále v tom traumatu.
Co může způsobit trauma? Pády, nehody, lékařské a chirurgické zákroky, autonehody, topení se (dušení), zákroky u zubaře, sádra (dlouhotrvající nehybnost), tíseň plodu v těhotenství, porod, násilí, šikanování, napadnutí zvířetem, ale i sledování násilí v televizi, ztráta blízké osoby, která může být způsobená rozvodem, smrtí blízké osoby nebo zvířátka, stěhováním, když se dítě ztratí třeba v obchodě, vystavením extrémním teplotám nebo hlasitému zvuku (zvláště u miminek).
Zažitý stres nebo trauma vybudí velké množství energie. Člověk začne reagovat instinktivně. Spustí se v něm obraný mechanismus, který mu má umožnit přežití. Existují tři formy obrany k přežití: boj, útěk nebo zamrznutí (dělat mrtvého). Reakci si člověk vybírá instinktivně dle svých dispozic. Proto malé dítě volí většinou zamrznutí, na ostatní reakce není dost silné. Zamrznutí je nenjnebezpečnější reakce, protože velké množství vybuzené energie při něm není zpracováno a rozpuštěno a zůstává uvězněno uvnitř.
Prostřednictvím homeopatie se šetrně vracíme do traumatické nebo stresující události. Událost se může znovu objevit v mysli, ale zpravidla to již bývá s o hodně menší intenzitou, než měla původně. Tím se trauma otevře a může se z něj vypustit energie ven a událost přestane být traumatickou. Ke zpracování minulých událostí dochází často ve formě uvědomování si potlačených pocitů nebo emocí nebo prostřednictvím snů, člověk si danou událost nemusí vybavit.